Děti s poruchami učení potřebují individuální přístup, který zaručí jen třída s nízkým počtem dětí.
„Máme žáky s různými poruchami učení – dyslexií, dysgrafií, diskalkulií či hyperaktivitou. S každým pracuji osvě, přičemž používám názorné pomůcky a informace častěji opakuji,“ říká učitelka speciální třídy Základní školy v Dúbravce Katarína Némethová.
Pokud je třeba, hodinu přeruší relaxační chvilkou, kdy si děti hrají nebo vleže poslouchají hudbu. „Tempo je pomalejší, ale musí probrat kompletní látku všech předmětů, aby mohli v pátém ročníku pokračovat ve výuce s ostatními dětmi,“ vysvětluje.
Děti s chronickými onemocněními mohou mít také potíže s pozorností, a rychleji se unaví, navíc musí užívat léky, brát injekce a potřebují speciální a pravidelnou stravu.
„Pozitivní pro ně není ani stres, který přináší rychlejší pokrok v klasické třídě nebo necitlivé chování a poznámky zdravých spolužáků. Mnozí žáci prvního stupně s chronickými chorobami se proto v běžném typu třídy do kolektivu integrovat nedokážou,“ říká psycholožka školy Zuzana Vanková. Na druhém stupni jsou již odolnější a smělejší.
Výhodou takové třídy je podle psycholožky i intenzivnější kontakt rodičů dětí se stejným onemocněním, kteří si mohou vyměňovat zkušenosti a rady.